U krmítka

 Za oknem škrábou ptačí drápky plech:

„Něco nám nech, něco nám nech.

Násyp, nadrob, my to sníme,

písničkami zaplatíme.“

Nebo: „Čimčarara, čimčarara, kdo se o nás dobře stará.“ „Kup mi sukni, kup mi sukni. „Takto děti napodobují ptačí řeč a procvičují si při tom paměť , artikulaci mluvidel a výslovnost.

 Děti však nejvíce baví krátká divadelní hra o ptácích, jak se chovají u krmítka. Některý ptáček vezme zrníčko a odletí na strom. Jiný si ho shodí na zem a tam ho sní a třeba holub vyžene všechny ptáky a sám si do krmítka vleze a zobe.

  Když napadl sníh, mrzlo až praštilo, vzpomněli jsme si na ptáčky, že nemají už co jíst.

  Na školní zahradě jsme do krmítek nasypali zrní a semena, jež nám vyrostla v létě na obilí a slunečních.

  V MŠ jsme si připravili hmotu z tuku. Děti ji smíchaly s oříšky, semeny a promíchaly. Vytvořily z ní koule. Nasušené křížaly a houby navlékly jako korále a to vše rozvěsily po zahradě.

 V dílně ZŠ si děti vyrobily ze dřeva krmítka a odnesly si je domů.

 Možná, kdybychom rozuměli ptačí řeči, teď by volali:  „Děkujeme. „

       Za třídu Motýlci napsala Daniela Daňová.